Pavel Tigrid emigroval už v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem konvertoval ke katolické víře.
Bezprostředně po válce v červnu 1945 se z Londýna vrací na vyžádání komunistického ministra informací Kopeckého, který ho chtěl umístit do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem. Po návratu do ČSR se také poznává se svou ženou Ivanou rozenou Myškovou, jejíž babičkou byla Terezie Brzková, známá filmová babička. S Ivanou se v roce 1947 oženil, a pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci. Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum, zakládá časopis Vývoj.
Dne 20. února roku 1948 jede na pozvání britského atašé do britské zóny v Berlíně, kde podle pomluvných zpráv bylo nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal na ministerstvu, za což je na něj vydán zatykač, který dorazí na hranice hodinu po tom co jí v autě přejel.O únorovém převratu se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění se ji podařilo přes Šumavu převést přes hranice. Po odchodu do mnichovské emigrace byl v roce 1951 pověřen vedením rozhlasu Svobodná Evropa, financovaným CIA skrze New Yorskou centrálu. Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, avšak Československé vysílání bylo první, jakožto zkušební. Roku 1952 emigroval s manželkou do USA, kde se živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně. V roce 1956 v reakci na maďarské údálosti začne vydávat čtvrtletník Svědectví, s jehož redakcí ženou i dětmi přesídlí roku 1960 do Paříže. V Paříži se stýká s s člověkem z prostředí KSČ, který do Paříže vyváží důležité interní informace. V paříži se také poprvé setkává s Václavem Havlem. Až do konce svého života byl spolupracovníkem SE, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. Od roku 1956 magazín Svědectví – nejproslulejší české exilové periodikum, které bylo založeno v USA, ale později se jeho sídlo přesunulo do Paříže a po Sametové revoluci do ČR. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.
Po listopadu 1989 působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince, a od roku 1992 jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.
V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát léky.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Tigrid
